... Ze Lhotky je do středu údolí, jehož kouzelným bodem je prastarý, velkolepý hrad Kokořín, 7 km. Obě cesty ze Mšena i ze Lhotky jsou rozkošné. Vždy však a za všech okolností doporučujeme ke správnému ocenění krás údolí, shlédnutí a projití údolí celého.
Ze stanice Lhotky vede interesantní stezka Lobkovicova (Ferdinanda, prochází rozsáhlými soubory lesními jeho majetku) kol mlýnů Štampachu a Kroužku k rozsáhlému Harasovskému jezeru (jinak tůni Novomlýnské zvané, ve výměře 7 ha), nad níž vypíná se v smavé kráse turistický hotel Harasov (majetek býv. knížete dra. Bedřicha z Lobkovic) s četnými hostinskými pokoji a rozsáhlým sálem Máchovým. ....
Kokořín 1920
...Údolí svírá se, jakoby upozorniti chtělo na sebe bedlivěji. Potůček vroubí bujné rákosí, z kterého prokukují žluté kosatce a jiné vodní kvítí; husté olšoví a staré shrbené vrby rýsují jeho tok do dálky. Klepot druhého mlýna "Kroužek" zvaného vábí vás dále. Tady setkáte se s jistě již letními hosty a jich dovádivou drobotinou, pro které majitel mlýna - p. Martinovský - zařídil pěkné pokoje k letnímu pobytu.
Cesta od Kroužku vede přes můstek a míří do skalnatého údolí k Nebuželím (větší to vesnici asi ve vzdálenosti 2 km hned při okraji lesa rozložené.) My však spějeme podél potůčku prostředkem ale je ovocného stromoví k rozkošné ville Dr. Valiny, starosty města Mělníka, hned u paty obrovských skal zbudované. Musí záviděti člověk majiteli této villy - i kdyby nechtěl - vida malebné toto zákoutí , jež si p. doktor za svůj letní pobyt zvolil.
Skály, k jichž patě villa dr. Valiny se tulí, strmí po pravé straně majestátně do výše jako nezničitelná hradba pevnostní. Obrovské hlavy jejich přečnívají v smělých obloucích přes cestu, a protože paty jejich hodně jsou vyhloubeny - tvoří jaksi polovici nesmírné klenby - pod kterou člověk - červík u přirovnání k těmto němým kolossům - s pocitem stísněnosti a bázně pospíchá.
Hned za nimi zaletí zrak do čarovné rokle "Cikánské", jejíž pohádková krása zvýšena jest ještě jakýmsi kouzelným zášeřím. Jako pobídka k další cestě zazní vám dovádivý smích koupajících se letních hostí - páni a dámy pohromadě, jako v mořských lázních - v malebném , vysokými skalami uzavřeném, čistou vodou a hebkým pískem pod nohama vyplněném, podélném jezeru ("tůni Novomlýnské") ve výměře 7 ha.
Na vrcholu příkrých skalních stěn, které paty své v čisté vodě Novomlýnské tůně stápějí, stával druhdy rytířský hrad "Harasov", jinak "Krvomlýn" zvaný. O tom divné zvěsti lid zde bájí! - pověst najdete při otevření celého článku
Průvodce údolím kokoříským a mšenským Švýcarskem, Josef B, Cinibulb,odb. učitel ve Mšeně.
Ačkoli okolí hradu (Krvomlýna) krásou přírodní vyniká, přece příšerný je pobyt na blízku skály a ještě příšernější uvnitř, kde jest několik skalních komnat. Kolemjdoucí nezastavuje tu rád kroků svých a matky v oklí hrozí rozpustilým dětem: "Panna krvomlýnská pro vás přijde!"
Hrad stával na vysokém, úzkém, skalnatém hřbetu, který do dolu vybíhá, směrem od severozápadu k jihozápadu se táhne a na severozápadě spojuje se s planinou , na které 1 km dále k západu vesnice Bosyně se rozkládá. Skalní hřbet končí na jihovýchodní straně prázdnou, 31 m vysokou stěnou. Asi uprostřed stěny, 13-15 m vysoko, spatřují se zbytky skalních komnat, z kterých jen dvě s okny starobylými poněkud jsou zachovány; majetník Nového mlýna užíval jich za skladiště, a jsou zavřeny.
Ke komnatám přiléhá začouzená skalní jeskyně 9 m dlouhá a 2 m široká, která byla druhdy zpředu otevřená. Otvor ten zahražen později z části zvláště vystavěnou zdí, načež prostora celá byla maltou omítnuta a obílena. Užívá se jí jako chodby k zmíněným dvěma komnatám.
Až do 24. listopadu 1903 žil v místnostech těchto 94tiletý stařec J. Hanzík, vulgo Forejt, který v mládí svém ve mlýně Novém sloužil a od malebného zákoutí tůně Novomlýnské nijak odloučiti se nemohl.
V jižním koutě skály 10 starých kamenných stupňů v několika odděleních vede až k chodbě a potom v skalní strži až navrchol skály. U východní paty vrcholu je rovněž v pískovci vysekaná komnata v podobě obdélníka, v které jsou kolem stěn kamenné lavice. Odtud po 7 stupních sestoupiti lze do sklepa 19 m dlouhého a 11 m širokého, kde dle pověsti bývalo uloženo víno a kde také pohodlně v přední komnatě na lavicích popíjeno bývalo.
Není-li Novomlýnská tůň vodou přeplněna, možno do sklepa vkročiti nohou tak, jinak při velké vodě není přístupu. Mimo tuto komnatu a sklep jest ve východním koutě skály vytesaná jáma na 4 m dlouhá a na 2 m široká. Na nejhořejší planině skály stával vlastní hrad. Od něj klesaly k straně jižní v několika odděleních schůdky do údolí. Dosud spatřiti lze tady 19 m široký a asi 6,5 m hluboký příkop.
(pozn. dnes je tzv. skalní byt již soukromým majetkem)
Průvodce údolím kokořínským a mšenským Švýcarskem, Josef B. Cinibulk, odb.učitel ve Mšeně.
SOUČASNOST
Zbytky hradu tohoto jména stojí na vysokém skalním ostrohu nad propustí Harasovské tůně (rybníka). Podlouhlé předhradí chrání mohutný příkop, vlastní hrad je pak chráněn valem odděleným od předhradí dalším příkopem. Uváděný další příkop za tímto valem je nepatrný. Předhradí je ve vyšší poloze než hradní plošina, takže zmíněný neobvyklý val tento nedostatek vyrovnává. Mohli bychom ho také přirovnat ke štítové zdi.
Na hradišti se nedochovaly žádné zbytky staveb. Ani sběrem se nepodařilo nalézt žádnou keramiku a výzkum nebyl zatím proveden, takže uváděná doba existence hradu není potvrzená. Snad byl ale Harasov postaven na přelomu 14. a 15. století, kdy se Dobeš z Újezda psal z Harasova.
K hradu patřily sklepy ve skalní stěně přímo nad Pšovkou. Přístup k nim je řešen, podobně jako u Klemperky, polochodbou, zde dlouhou asi 10 metrů.
Sklepy slouží jako soukromý rekreační objekt, a tak se mi nepodařilo do prostor vstoupit, ale podle literatury (kol. 1986, 129) však nejsou zachovány v původním stavu, neboť sloužily mlýnu (vyústění vchodu přímo nad břehem Pšovky). Ke sklepům Harasovu se váže několik pověstí a název Krvomlýn, blíže Herber IV., 221-223. ...
Jeskyně, skladní hrádky a mlýny Kokořínska
Židovský hřbitov se nachází 500 metrů severovýchodně od obce, na okraji lesa, 100 metrů od silnice Bosyně - Janova Ves, přístupný je polní cestou. Hranice protáhlého hřbitova ohraničuje pouze terénní nerovnost na místě původní zdi. Založen byl nejpozději v 18. století. Dochovány jsou čtyři desítky náhrobků nebo jejich zbytků, umístěných převážně v severozápadní části areálu, nejstarší pochází ze druhé poloviny 18. století, nejmladší je z roku 1886. Z márnice jsou dochovány jen nepatrné zbytky zdí.
Hřbitov je částečně zalesněn, takže nezarůstá a do roku 2005 na jeho údržbu nebyly vynakládány žádné finanční prostředky. Roku 2005 bylo pokáceno několik suchých stromů, plánuje se vztyčení povalených náhrobků a jednoduché oplocení hřbitova.